DVĚ ROVINY VÝZNAMU
Pojem dědického práva má dvě roviny. V rovině objektivní označuje ustanovení příslušné části občanského zákoníku, která upravují přechod práv a povinností zemřelé fyzické osoby (zůstavitele) na jejího právního nástupce (dědice). V rovině subjektivní potom označuje oprávnění dědice k tomu, aby na něj přešla práva a povinnosti na základě zůstavitelem projevené vůle anebo zákonných ustanovení. Pro realizaci dědického práva musí být naplněny minimálně dva hlavní předpoklady.
PŘEDPOKLAD I. - PRÁVO VLASTNICKÉZákladním předpokladem pro vznik práva dědického je existence práva vlastnického. Vlastnické právo patří mezi práva věcná[1] a je obsaženo v Čl. 11 Listiny. Jde o právo absolutní povahy, což znamená, že vlastnické právo náleží jedné individuální osobě a odpovídá mu povinnost neurčitého počtu jiných osob nezasahovat do výkonu tohoto práva. Sám výkon vlastnického práva zahrnuje lidské chování vycházející z oprávnění vlastníka věc držet, užívat, brát z ní plody a disponovat s ní. Prakticky to na příkladu lednice znamená, že vlastník má lednici postavenou ve svém bytě (drží ji), chladí si v ní jídlo (užívá ji), nechává si v ní vytvářet led (bere z ní plody[2]) a pokud se mu lednice znelíbí, může ji prodat nebo vyhodit (disponuje s ní). Tato jednotlivá oprávnění tvoří primární předmět vlastnického práva. Sekundárním předmětem vlastnického práva je typicky věc[3], na níž jsou jednotlivá oprávnění vykonávána, v uvedeném příkladu je to lednice.
PŘEDPOKLAD 2. - PRÁVNÍ UDÁLOST[4]
Aby se příslušná ustanovení dědického práva stala účinnými, musí ke splněnému předpokladu prvnímu přistoupit ještě předpoklad druhý, kterým je úmrtí vlastníka, jehož jmění[5] se tak stává sekundárním předmětem dědického práva.Pro prohlášení o smrti člověka, kterážto je právní skutečností, je stanoven formalizovaný postup. Pokud člověk v důsledku svého vysokého věku zemře v posteli, je ohledán lékařem a prohlášen za mrtvého, přičemž o tom lékař sepisuje úmrtní list. Pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt jeví jako jistá (např. havárie letadla nad Alpami) a následkem této události jeho tělo nemůže prohlédnout lékař a vystavit úmrtní list, prohlásí jej za mrtvého soud, a to i bez návrhu.
 |
| Obdrží-li manželka nezvěstného tento pohled, přerušuje se běh sedmileté lhůty. . |
- 5 let, byl-li člověk prohlášen za nezvěstného a během této doby se neobjevila zpráva svědčící tomu, že je na živu;
- 7 let, nebyl-li člověk prohlášen za nezvěstného, avšak stal se jím tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není známo kde se zdržuje (může být případem českého bezdomovce v jiné zemi);
- 3 roky, stal-li se člověk nezvěstným jako účastník události ohrožující život většího počtu osob (účast ve válečném konfliktu).
Důsledkem prohlášení člověka za mrtvého je zánik jeho platného manželství. Presumpci smrti lze vyvrátit prostě tím, že se člověk prohlášený za mrtvého objeví, pro ten případ se k dřívějšímu prohlášení za mrtvého nepřihlíží. Manželství se však neobnovuje.
PŘEDPOKLAD 3. - DĚDIC
Dědicem je osoba, na níž přechází po zániku právní osobnosti[6] zůstavitele (původního vlastníka) uvolněná práva a povinnosti, která smrtí zůstavitele nezanikla[7]. Pokud zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti a ani dle zákonné dědické posloupnosti není nikdo, kdo by pozůstalost zdědil, stává se pozůstalost odúmrtí a přechází na stát, resp. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který na rozdíl od dědice nemůže dědictví odmítnout. Stejně jako dědic má stát právo uplatnit výhradu soupisu[8].
SOZ VS NOZ
SOZ byl přijat v roce 1964 a úprava dědického práva vycházela z předpokladů ovlivněných tehdejším totalitním režimem. V tehdy aktuální učebnici občanského práva je uvedeno: "Přebudování kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou nelze vyřešit jednorázovým administrativním opatřením, jakým je zrušení dědického práva, ale jen socialistickou revolucí. Nelze odstranit kapitalismus se všemi jeho rozpory, není-li revolučně odstraněn jeho hospodářský kořen, soukromé vlastnictví výrobních prostředků."[9] Ač SOZ prošel během přebudovávání projevů revoluce socialistické na projevy revoluce demokratické četnými novelizacemi, na úpravě dědického práva se změny příliš nepromítly. SOZ vcelku autoritativně zůstaviteli nařizoval, co a komu může odkázat. Bylo sice možno, aby zůstavitel sepsal závěť, avšak její body odchylujících se od zákonné dikce byly neplatné, stejně jako jakékoli podmínky v ní uvedené. Zůstavitelovy dluhy sice také přecházely na dědice, ale jen do výše ceny dědictví. Celkově se úpravě dědického práva věnovaly v SOZ § 460 - 487.
V NOZ jsou úpravě dědického práva, jak již bylo konstatováno v úvodu, příslušny § 1475 - 1720, které ponechávají v podstatně větší míře na uvážení zůstavitele, jak se svým jměním naloží. Lze pořídit dědickou smlouvu, závěť (i s podmínkou), nebo, v případě funkčního rodinného zázemí, využít zákonné úpravy. Lze stanovovat odkazy... dědic se může dědictví zřeknout, odmítnout ho, vzdát se ho nebo ho zcizit[10]... a potom je zde ještě jedna věc, kterou jsme již v textu výše zmiňovali. A to, že pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, to znamená, že výše dluhů, které jsou děděny, není omezena hodnotou majetku zůstavitele. Pokud se tedy zesnulý maloměstský kadeřník zmíněný v poznámce 7 kromě bezplatné údržby účesu také smluvně zavázal v průběhu pěti let postupně splatit půjčku 5 milionů, za něž si bezprostředně po jejím vyplacení koupil automobil Jaguar, načež s ním havaroval a zemřel, jeho manželka a potomek se za předpokladu, že nezanechal další majetek, budou stěhovat. I po zpeněžení rodinného domu, kterým možná pokryjí 1/3 dluhu, budou mnoho následujících let splácet dluh.Aby nedošlo k naplnění tohoto scénáře, museli by dědicové uplatnit výhradu soupisu majetku zůstavitele. V takovém případě budou hradit dluhy do výše ceny nabytého dědictví[11].
PROČ MY?
Přijetím NOZ došlo po 24 letech od pádu totalitního režimu k posunu zákonné úpravy z roviny "stát to zařídí za tebe" do roviny "zařiď si to sám". Věříme, že dnem nabytí účinnosti NOZ vstoupila naše společnost na cestu obrody mezilidských vztahů a utvrzení vztahů rodinných. Cesta to bude dlouhá a nemálo lidí ponese za své právní jednání[12] z důvodu neznalosti zákona podstatně tvrdší následky, než by nést museli. Nicméně platí zásada "Neznalost práva neomlouvá", stejně jako zásada "Bdělým náležejí práva".
VÝZNAM NĚKTERÝCH POJMŮ
V následujících příspěvcích se budeme věnovat jednotlivým titulům, na jejichž základě probíhá přechod vlastnického práva a také zákonem stanoveným možnostem jednání dědice poté, co nastala právní událost - smrt zůstavitele. Pro úplnost uvedeme, že dědění probíhá na základě závěti, dědické smlouvy, zákona, případně kombinace mezi nimi. Jelikož je tento příspěvek vstupním k tématu dědického práva, považujeme za vhodné osvětlit, co je obsahem pojmů užívaných v následujících příspěvcích.
Pozůstalost - je tvořena celým jměním zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u soudu (§ 1475, odst. 2 NOZ); dluhem vázaným výlučně na osobu zůstavitele je např. závazek vykonávat určitou službu, nikoli dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce, byť je ve smlouvě jmenovitě uveden pouze zůstavitel. Ve vztahu k dědici se pozůstalost označuje jako dědictví.
Zůstavitel - vlastník jmění; označení pro osobu, která buď rozhoduje o svém jmění například tak, že pořizuje závěť, nebo která skonala a jejíž jmění přechází na dědice.
Dědický titul - označení pro to, na základě čeho se dědí (dědická smlouva, závěť a zákon).
Odkaz - projev vůle zůstavitele, kterým zřizuje odkazovníku pohledávku na vydání určité věci nebo zřízení určitého práva. Odkaz není dědickým titulem.
[1] Věcnými právy je zprostředkováno uskutečňování užitné hodnoty majetku.
[2] Všechna vyjmenovaná oprávnění vyplývající z vlastnického práva nejsou použitelná na všechny objekty, které jsou předmětem vlastnického práva. Příklad s tvorbou ledu není zcela výstižný a v textu jej užíváme zejména z důvodu zjednodušení. Oprávnění brát plody se lépe projevuje ve vztahu k penězům (formou úroků u půjček a úvěrů), chovným zvířatům nebo plodivým stromům.
[3] Dle § 489 NOZ je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Kromě věcí mohou být předmětem vlastnického práva také oddělené části lidského těla (typicky ustřižené vlasy) a zvířata, věcmi však nejsou.
[4] Právní událost je na lidské vůli nezávislá právní skutečnost, s níž zákon spojuje vznik, změnu nebo zánik určitých práv a(nebo) povinností. Dalšími typy právních skutečností jsou právní jednání, tedy projev vůle člověka prováděný buď konáním nebo opomenutím, a promlčení a prekluze.
[5] Dle § 495 je jměním osoby souhrn majetku této osoby a jejích dluhů. Majetkem je potom souhrn všeho, co osobě patří - tedy vše, k čemu má vlastnické právo.
[6] Jedná se o způsobilost každé osoby mít v mezích právního řádu práva a povinností. U fyzických osob se získává okamžikem narození. Doplňujeme, že počaté dítě (tzv. nasciturus), které se narodí živé, je způsobilé nabývat dědictví a v případě, že třeba hodinu po porodu zemře, dědí po něm jeho matka, byť by s otcem dítěte nebyla sezdána.
[7] Těmi jsou práva a povinnosti vázané výlučně na osobu zůstavitele. Kupříkladu dobrovolný závazek (povinnost) maloměstského kadeřníka, že bude každou první neděli v měsíci bezplatně pečovat o účes manželky pana starosty, spadá mezi povinnosti, které smrtí kadeřníka zaniknou. Naproti tomu vlastnické právo k rodinnému domu v hodnotě 3 miliony, byť byl v katastru nemovitostí zapsán na osobu kadeřníka, jeho smrtí nezaniká, neboť jde o právo absolutní.
[8] Ta je také důvodem, proč jsme místo tématu z právní teorie tento týden zařadili praktické téma z oblasti občanskoprávní úpravy.
[9] Knapp, V. - Plank, K. a kol., Učebnice československého občanského práva, svazek II, Orbis, Praha, 1965, s. 478.
[10] Zcizení je pozbytí vlastnického práva k věci, které se může uskutečnit na základě právního jednání (předání dle kupní smlouvy), právní skutečnosti (smrtí zůstavitel své vlastnické právo pozbyl) nebo jednáním protiprávním (krádeží).
[11] Doplňujeme, že uplatnění výhrady soupisu s sebou nese oproti zákonné dikci obsažené v SOZ určité náklady spojené s prováděním znaleckých ocenění majetku zůstavitele. Uplatnění výhrady soupisu je tedy dobré uvážit, ideálním je potom stav otevřenosti a vzájemné obeznámenosti rodiny s finanční závazky jejích jednotlivých členů.
[12] Projev vůle člověka, který má za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností.
Žádné komentáře:
Okomentovat